Daniel Landa Album

Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu
vře a napíná se potají,
přijde muž - má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen.
I Krysař mu říkají.

Cestou dlouhou se k nám blíží ten,
kdo svoji lásku změní ve zlý sen.

Však ne on, ale my budem
ten zlý sen snít,
jediná duše nenajde klid.
Rudá krev zalije
půlnoční orgie.
Divná melodie!
Ostrá jak břit.

Nizounko nad mraky letí Waltr v mesršmitu.
Zbouraný baráky připomenou realitu.
Waltr právě snil o tý svojí Ute.

Mesršmit je kamarád, vozí Waltra po obloze
a ten lítá děsně rád, zapomíná na exploze.
Když potkal Ute, byl mladým rekrutem.

Letí smrt!
Letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt a myslí na svou lásku,
než nasadí si masku.

Nizounko nad mraky na spitfajru letí Tommy.
Nemyslí na vraky rozstřílený na atomy.
Tommy právě snil o tý svojí Méry.

Spitfajr to je kamarád, lítá s Tommym po obloze.
A ten lítá děsně rád, zapomíná na exploze,
na bombardéry a sní jen o Marry.

Letí smrt!
Letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt a myslí na svou lásku,
než nasadí si masku.

Kleine Ute, útlá dívka jemných rysů,
kvítky žluté přikládá mu do dopisů.
Waltr stáčí stroj na Tommyho roj.

Marry slouží dobrovolně v lazaretu.
Letadla si krouží a zdraví se z kulometů -
pozdrav z Berlína pro Marry z Londýna.

Letí smrt!
Letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt a myslí na svou lásku,
než nasadí si masku.

Letí smrt!
Letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt!

Nad Afghánistánem,
luna splývá s ránem.

Písek křupe pod botou,
jsme obklopeni drobotou.
Sbírá po nás hilsny v horách Afghánistánu.
Oči jako dospělí,
ty už něco viděli!
Horký vítr žene přízrak chlapa v turbanu.

Nad Afghánistánem,
nad vyprahlou plání,
bývá nebe jasnější.
Luna splývá s ránem,
k obzoru se klání
A je ještě krásnější.

Letíme si pod mraky,
nakoupíme tabáky.
Co si strkaj v 601. v písku do pusy.
Prodaj nám je chlapíci,
nepěkně se tvářící.
Nemaj zemi pro Amíky ani pro Rusy.

Nad Afghánistánem,
nad vyprahlou plání,
bývá nebe jasnější.
Luna splývá s ránem,
k obzoru se klání
A je ještě krásnější.

To je mák, to není hrách!
Po horách tu běhá strach.
V tomto domě bydlí válka, to poznáš podle kostí.
Možná je to polohou,
že zem tu pálí do nohou
každýho, kdo není psanej na seznamu hostí.

Nad Afghánistánem,
nad vyprahlou plání,
bývá nebe jasnější.
Luna splývá s ránem,
k obzoru se klání
A je ještě krásnější.

V čele jede temný pán v sedle kostlivýho hřebce.
Nad ním krouží hejno vran, signum pekla září v lebce.
Hvězdný prach má na botách, kape žíravina z tlamy.
Je to král,
má jméno Strach.
Shání půdu pro své chrámy.

Z lůna černočerných lesů, v čele svých armád jede Stín.
Za ním chvátá smečka běsů a všichni žhaví na pokyn.
Jede král se jménem Strach!
Podél cest se každý klaní, zvony bijí na poplach.
Každý čeká na svítání.

Slunce spolkne had a s ním vše, co jsi míval rád.
Vlajky kostlivý budou na všech věžích vlát.

Vedle cválá jeho paní Madam Pýcha v bílé róbě.
Drtí duši jemnou dlaní, aby živá tlela v hrobě.
Bledý přízrak s krásnou tváří v bílých šatech skrývá dýku.
Pod domnělou svatozáří bodá dýkou do hrudníku.

Paní Pýcha na svém oři, za ní hordy přízraků.
Jedou drancovat a bořit, dým se vpíjí do mraků.
Vědí o nás, jak jsme malí, jak se rádi prodáváme.
Dál se temné voje valí kosit neznámé i známé.

Slunce spolkne had a s ním vše, co jsi míval rád.
Vlajky kostlivý budou na všech věžích vlát.

Dále Závist táhne s vojem - nejvěrnější padlá kráska.
Zanechává velký dojem, když se tváří jako láska.
Našeptává slůvka tklivá o tom, jak je těžké žíti,
o tom jak je spravedlivá, když nás do osidel chytí.

Temná vojska táhnou krajem! Hloupost, Lenost ruku v ruce.
My si pletem peklo s rájem, když nám otravují srdce.
V čele jede temný Pán, hvězdný prach má na botách.
Nad ním krouží hejno vran.
Zvony ztichly... mají strach.

Slunce spolkne had a s ním vše, co jsi míval rád.
Vlajky kostlivý budou na všech věžích vlát.
Pij na zdraví, příteli! Jen chlastej! Máme v číších prudký jed.
Pak můžeš vymýšlet a napravovat svět.
Ožer se na plech, abys už nikdy nechtěl křídla...

Původním záměrem bylo pár slok.
Vykřičníky, jenž by svědomím zněly!
Chtěl jsem žalovat prokletý rok,
kdy Čechové nestříleli.
Chtěl jsem být jízlivý k mlčení mas.
Na starou jizvu pak chtěl jsem se ptát.
Fakty mne zděsil ten příšerný čas,
ten rok osumašedesát...

U okna stojíš a pláčeš, Danielo.
O čempak asi ten kluk ve tvém břiše sní?
Ten rok se prý téměř nestřílelo,
no a tvůj syn to snění vkládá do písní.

Šest tisíc tanků nám zacpalo krk
a osmset letadel jak hejna vran.
Hrdiny zahnali za první smrk.
Zhasli nás ze všech stran.
Tanky tu duněly ulicemi,
národní muzeum rozstříleli.
Půl miliónu chlapů z pěti zemí,
ráj pro mosazný včely.

Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ za chvíli ukřižován.
V očích máš slzy Danielo.
Neboj a věř, že zas bude líp.
To se ještě tenkrát nevědělo,
zda Bůh se navrátí nad horu Říp.

V očích mužů ponížení,
bezmocně otáčí dopravní značky.
Zranění lidé a ublížení
z velmi těžké nakládačky.
A v naší louži našli se tací,
kteří sem volali cizí tanky.
Ti dobře slouží a tak se to vrací,
Na kolej bité kurtizánky.

Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ byl zrovinka ukřižován.

U okna stojíš a pláčeš, Danielo,
O čempak asi ten kluk ve tvém břiše sní,
Ten rok se prý téměř nestřílelo,
no a tvůj syn to snění vkládá do písní.

Jako rychlý kola točí se můj svět,
obejmi mě lásko, možná je to naposled.
Jenom ať to se mnou sype dolů nahoru.
Nejkrásnější muzika je rachot motoru.

V mý hrudi bije semtex, já mám závit nadoraz,
hlavně ať to strážnej anděl zase stihne včas.
Životem se řítím jako postřelenej bejk, Já nejsem Švejk.

Nehodlám se válet, za slávou hrdiny se ženu.
Někdy je to nálet, že skoro potřebuju plenu.
Jsou chvíle, kdy už to neřídíš a růžově to nevidíš.
a prosvištíš zatáčkou rovnou do pokoje s kapačkou.

Můj život není bajka, jak si tak na hrdinu hraju.
Jak pirátská vlajka často ve vichřici vlaju.
Někdy si říkám: To už nepůjde a zejtra pro mě asi místo nebude.
Když je rally neveselý, všichni máme co jsme chtěli a tím je to celý.

Jako rychlý kola točí se můj svět,
obejmi mě lásko, možná je to naposled.
Jenom ať to se mnou sype dolů nahoru.
Nejkrásnější muzika je rachot motoru.

V mý hrudi bije semtex, já mám závit nadoraz,
hlavně ať to strážnej anděl zase stihne včas.
Životem se řítím jako postřelenej bejk, Já nejsem Švejk.

Kdybych měl dvě křídla, modrý z nebe bych ti snes.
Nějak mi zakrněly čidla, na to kdy už je to přes.

Úplnej intouš asi nebudu a nabouraj mě občas kola osudu.
Když chcem fascinovat naše ženy prostě máme,
co jsme chtěli a tím je to vyřízený.

Směj se na mě moje drahá.
Náš život to je vostrá horská dráha.
Já sice nejsem žádnej mazlíček, nechodím ti domu s hrstí kytiček,
ale daruju ti to svoje šílenství a s požehnáním božím ti ho celý
k nohám složím.

Jako rychlý kola točí se můj svět,
obejmi mě lásko, možná je to naposled.
Jenom ať to se mnou sype dolů nahoru.
Nejkrásnější muzika je rachot motoru.

V mý hrudi bije semtex, já mám závit nadoraz,
hlavně ať to strážnej anděl zase stihne včas.
Životem se řítím jako postřelenej bejk, Já nejsem Švejk.

Věřme, že tu ještě možná malou chvíli budem.
Malinko si užijeme ještě nežli půjdem.

Já vím, že slunce svítí, i když vidíš mrak.
Všechno přece nasvědčuje, že je tomu tak.
No tak se neboj, a to je celý.
Jdem do toho na vostro ať máme, co jsme chtěli!

Jako rychlý kola točí se můj svět,
obejmi mě lásko, možná je to naposled.
Jenom ať to se mnou sype dolů nahoru.
Nejkrásnější muzika je rachot motoru.

V mý hrudi bije semtex, já mám závit nadoraz,
hlavně ať to strážnej anděl zase stihne včas.
Životem se řítím jako postřelenej bejk, Já nejsem Švejk.

Když se stromy promění ve starý duchy, co hlídaj svět,
to není vůbec dobrý znamení, lákaj mne Tam a já chci Zpět.

Hvězda na mne zdálky volá, chce mě do kapradí uložit.
To se vám zadřou vozubený kola, no a váš stroj přestane jít.
Někdo mi chtěl zkrátit čáru, kterou do věčnosti maluju.
Rychle se otevírá tlama zmaru a každým krokem se ti vzdaluju.

Malou díru v hlavě mám a lunu zakryl mrak.
Teplá krev mi napoví, že ji tam mám, že je to tak.
Malou díru v hlavě mám a lesem tady vrávorám.
Ty jsi sama, já jsem sám a možná zrovna umírám.

Když tě víly okouzlí, od jejich tůjí zazní zpěv.
Tělu je jasný, že už je to zlý, klopýtám dál a stírám krev.

Mech mě láká ať si lehnu, že mne přikreje a bude klid.
Jenže jak si lehnu už se nehnu a ještě nechci duši vypustit!
Celej člověk touží spočinout, v mlze pro mě září z nebe most.
Moh' bych si tělo jako boty zout a tím všem říct, že už mám dost.

Malou díru v hlavě mám. Díru, ale tebe též.
Já tě strašně miluju a ty mě strašně miluješ.
Malou díru v hlavě mám a lesem tady vrávorám.
Ty jsi sama, já jsem sám a možná zrovna umírám.

Když tě náhle obklopí lesní žínky a jejich klam,
ve tmavejch bažinách tě utopí!
Já tady zdechnout nehodlám!

Rychle mizí všechny síly, listí hladí a mě se chce spát.
Nemám to rád, když se do mě střílí,
tak ještě naposledy zkouším vstát.
Hvězda na mě pořád volá, dělám jako bych to nevnímal,
Radši se dívám na tu Hvězdu zdola,
šeptám Tvý jméno a šlapu dál.

Malou díru v hlavě mám a pozoruju velkej vůz.
Pořád jede oblohou, tak já půjdu ještě kus.
Malou díru v hlavě mám a lesem tady vrávorám.
Ty jsi sama, já jsem sám a možná zrovna umírám.

Malou díru v hlavě mám, kráčím do tmy ani nevím kam,
Potichu si přísahám, že k tobě doklopýtám.
Malou díru v hlavě mám a lesem tady vrávorám.
Ty jsi sama, já jsem sám a možná zrovna umírám.

Hello europian people,
I am Daniel from Praga,
Bohemian sun of Vyšehrad,
I am just asking like a small child,
Where is my home?
I am just asking for my identity.
Who am I? I am lost!
Sorry for my english I am born in Czech.

Hello german people I am Daniel from Praga.
Coca cola Berlin, Škoda revolucion.
Junge people hip-hop, understanding english.
Multikulti national, I am a crazy joint.

Hello people italiano, KFC di Roma!
Searching for my home, europian union.
Sorry for my english, I am czecho brother.
I am searching for my home, Europian union.

Hello polish people I am Daniel from Praga,
One, two of Nokia, ješče nezgyněla.
Bic Mac I am very happy, like my polish brother.
Lovestory in Hypermarket, Sony, Jogobella.

Bonjour french people, I am Daniel from Praga.
I know Peugeot Brno, you know, everybody peace.
Your politik loves you, my politik loves me,
suburban of Paris, make now cheese.

Hello europian people I am Daniel of Česko.
One land now, yes, happy clappy passport.
Visacard, Banking, SONY, Euro, Tesco.
Neonazi-antifa sitcom, police people sport.

Hallo my europien brother,
We are one land now, I know you and you know me now too.
I am Daniel of Praga this is just a song. This is not fire just poem.
This is just question, just imagination. Like a child.

I will be better silent now.
There is somebody he don't likes poems about nations.
Pššt! His ear is everywhere.
We will better whisper.

American tango, europian mango.

Helou speeking Vyšehrad sexi in the night...
I am like the chicken kitchen Praga Vietnam hole.
Don't say no! Pepsicola light.
Europian union europian soul.

Všechno co si myslím ještě dovolíš mi říkat?
Nebo radši by jsi zašil moji nevymáchanou tlamu?
Rád bych teda věděl s kým se vlastně můžu stýkat?
Co se smí a co se nesmí v našem Postorwelově chrámu?

Otiskni už směrnice ať konečně je jasný,
jak by měly sborem bečet zpacifikovaný ovce.
Rád by jsi mě zakázal, že jo, to by bylo krásný.
Hlavně správně označ škodnou no a z ovcí uděláš lovce.

Všichni ti zatleskaj, když to do nich napereš,
když stokrát zopakuješ lež.
Vždyť víš, jak se to dělá, pálíš cejch doprostřed čela a nemrkneš.

Myslím, že bys rád ještě smazal slovo národ.
Tak si sežeň nějaký štětky a hnědou barvou to natři.
Zakaž mi to téma, kor když je národ marod.
Jen plivej tam, kde stojím já a se mnou všichni mí bratři.
A sestři.

A co bys ještě chtěl? Mám teda přestat radši zpívat?
Vytas osvědčený trumfy, mesiáš, boháč a nácek.
Mám stát jako blbeček a mám se jenom dívat,
na to jak na mě pan spravedlivý zezadu tahá klacek?

Rozpoutej hon a vkládej mezi řádky strach,
pořádně zatrub na poplach.
Krásně se to běží, když mi pořád visíš jako klíště na patách.

Řeknem si to na rovinu, též tě nemám rád.
Nevím proč mi škodíš tak vehementně, jak umíš.
Jediný co mohl bych ti s čistým srdcem přát,
ať tu svojí nenávist jen o malej kousek ztlumíš.

Jsi samozřejmě chytřejší a dokonalá bytost.
Rozumím tvé potřebě říkat nám kdo je tu špatný.
Chceš abych jenom klečel a furt projevoval lítost?
Fajn, můžeš kvičet hlasitějc a bude ti to prd platný.

Vidím tvoje štěstí kdybych náhle oněměl,
nebo bych hubou v zemi ryl.
Pak by sis to hezky oslavil a šel bys hledat jinej cíl...
Aniž bys pochopil...

Vzduch je cítit mršinou
Když kráčím křivolakou pěšinou
Za mnou čoudí spálenej most
A z houští zní, že nejsem zvanej host.

Runy svítí v bludným kameni, možná je to znamení...
Cesta míří rovnou do křoví, furt lepší než okovy.
Prodírám se roštím dál a hledám Grál, jak nakázal mi král.
Havran se mi z větve smál, že v hloubi skal, tu marně hledám šal.

Jak už možná víš, jdu objevit tu skrýš v níž nevěříš.
Nad mou hlavou stále pluje mrak... Kéž by to byl drak.

Najdu další zeď a hned jí vyzkouším čelem.
To je odpověď na to, jak nakládám s tělem.
Na cestách k pokladům praskaj dobrodruhům kosti.

Neboj nedojdou mi šípy, ty si trhám ze zad s masem.
Jen se nadechnu a pak to přebolí časem.
Co na tom sejde... stejně jsme tu jenom co by hosti.

Cože jsem to vlastně chtěl?
Hergot, že já vůl to zase zapomněl?!
No jo ten grál! Tak ten bych fakt teda bral.

Prej tu někde měl bejt hrad,
tak snad ho ňákej darebák neukrad.
Že by mi král jen tak o grálu lhal?

Z písku syčí jedovatej had, běsi mají stále hlad.
Jen si chladnou hlavu zachovat, ten hrad tu někde musí stát.
Z bílejch kostí podél drah už nemám žádnej strach.
Jsem sebevrah!
Prodal jsem zbraň a za to se platí daň...

Havran na tý větvi se bál,
že lůno skal mi vydá vzácnej grál.
A teď je pryč a s ním je pryč i klíč.

Nesu dary od vlkodlaků - náruč plnou bodláků.
Na hlavu se snáší prokletí... A drak neletí.

Najdu další zeď a hned jí vyzkouším čelem.
To je odpověď na to, jak nakládám s tělem.
Na cestách k pokladům praskaj dobrodruhům kosti.

Neboj nedojdou mi šípy, ty si trhám ze zad s masem.
Jen se nadechnu a pak to přebolí časem.
Co na tom sejde... stejně jsme tu jenom co by hosti.

V hlavě bzučí roje včel.
Sakra, co jsem chtěl jsem opět zapomněl. To mám z těch ran!
Nemůžu si vybavit, jak vyrazit.
Kam chtěl jsem vlastně jít? Asi do všech stran.

Starý nápis doufám napoví, jak nezabloudit ve křoví.
Možná že to zdárně dopadne... A možná ne.